Jak jsme se měli
Den první
Ještě jsme si ani nestihli užít prázdnin a hned první prázdninový den se skupinka mladých badmintonových bojovníků vydala do Žimrovic nedaleko Opavy, aby tam deset dnů pilně pracovala na své kondiční přípravě pro novou sezónu.
První zkouškou pro nás všechny byl výkonnostní test zaměřený na celkové zpevnění těla, kde si naši hlavní vedoucí soustředění Radim Slíva a Jiří Vašátko společně s kondičním trenérem Romanem Kocourkem testovali, jak na tom jsme silově a rychlostně. Následně poté jsme si vyzkoušeli tzv. "opičí dráhu", která se stane naší překážkou i pro nadcházející zbytek týdne. Večer jsme už měli jenom hodinku skákání přes švihadlo, pro nás už velmi známou část našeho badmintonového tréninku, ale část velice namáhavou. Vsuvkou tohohle tréninku bylo balanční cvičení na bosu pod vedením trenéra Romana. To byl konec úvodního dne. Večerka, která je pro všechny stanovena stejně na 22:00, kdy každý musí být na svém pokoji, mít zhasnuto a být připraven ke spánku, byla pro některé mírným oříškem, ale každý to zvládl a trenéři si ani nemuseli hrát na zlé policisty, stačilo jednou říct spát a bylo.
Den druhý
První pořádné cvičení však začalo až v sobotu. Trenéry jsme byli rozdělení do tří skupin podle toho, jak jsme na tom výkonnostně. Hlavní motto tohohle soustředění je pro nás všechny stejné, nepracujeme zde jako jednotlivec, ale jako jeden tým!
Na druhou a třetí skupinu čekaly v dopoledním tréninku "GUN-eXy"-tuhá lana určena k posilování. Skupinu číslo 1 čekala výzva pěti kol kruhového tréninku, který byl zaměřen na dolní část těla. Cílem bylo podat v každém kole lepší výkon, jinak nás čekalo cvičení navíc! Nejlepším časem se stal čas - 1 min 18 sec. Odpoledne byl naopak trénink zaměřený na vrchní část těla, čili na ruce. Byl to velice namáhavý trénink! Skupinku číslo 3 si vzal na starost asistent trenéra Jiří Halfar. Tato skupina velice netradičně cvičila s tyčí od tyče. Zdá se to zvláštní, ale je to až překvapivě náročné. Trenér Roman se ujal dvojky a připravil pro ni cvičení s pneumatikami. Dokážete si představit, jak malá Barča Helešicová nebo Lucka Metzová zvedá 70-ti kilovou pneumatiku? Haha, přesně tak to bylo. Samy by to asi nezvládly, ale celkově jako tým to s přehledem zvládli. Skupinka č. 1 pod vedením Jirky Vašátka si poprvé vyzkoušela GUN-eXy. Velice namáhavý, ale účinný trénink na ruce nebyl pro některé překážkou. Jako třeba pro Honzu Slívu, Michala Vašátka, Ondru Bestu, Jáchyma Bláhu nebo budějovického Vojtu Lapáčka, kteří byli mezi námi nejstaršími s přehledem nejlepší.
Večer nás opět čekala opičí dráha, kterou si asi všichni budou dobře pamatovat. Obitá, poškrábaná kolena z podlézání pod lavičkami nebo třeba taková Mája Růžičková se už určitě nikdy nikde neztratí, protože se bude soustředit na trasu, kterou má zdolat. Pro ty, co u toho nebyli, Mája si prostě jenom trošku prodloužila trasu, ale při druhém pokusu už bylo všechno v pořádku a s krásným časem 1 min 24 sec se zařadila do předních pozic. Nejrychleji zdolal dráhu Vojta Lapáček s časem 1 min 7 sec.
Den třetí
V neděli dopoledne jsme se šli podívat na zámek v Hradci nad Moravicí. Nejdříve měly možnost vidět interiér zámku skupinky 2. a 3., poté skupinka první. Prohlídka se nám moc líbila, byla velice zajímavá. Dozvěděli jsme mnohé o významných osobnostech rodu Lichnovských. Prohlídka byla zakončena procházkou zámeckou zahradou. Zpět jsme šli lesní cestou. Po velice chutném obědě jsme měli odpolední klid, při kterém jsme relaxovali. V odpoledním programu jsme se rozdělili do osmi týmů a hráli jsme fotbal s různými typy míčů. Den jsme zakončili během jedné míle na čas.
Den čtvrtý
Pondělí jsme jako každý jiný den zahájili ranním během. Dopoledne jsme si vyměnili své pozice na fotbalovém hřišti a skupiny 2 a 3 šly na kruhový trénink a jednička šla na GUN-eXy. Skupinka číslo 1 si poprvé zkusila práci na GUN-eXech, při které posilovala hlavně nohy. A to bylo tedy náročné!
Čtyři série po čtyřech cvičeních... každé 40 sekund práce. Opravdu, ten, kdo to nezkusil, neví, jak "hoří nohy". Dvojka zase na kruhovém tréninku pokořila rekord jedničky a stanovila nový rekord 1 min 12 sec.
Odpoledne byla část tréninku zaměřená na vrchní část těla, kde si dvojka zkusila GUN-eXy, trojka trénink s pneumatikami a jednička trénink s tyčemi. Nic lehkého pro žádný tým, ale co si budeme povídat ... Dvojka na GUN-eXech byla prostě suverénní! Závěrečná soutěž, kde každý musel vydržet co nejdéle pracovat, se stala velice napínavou! Čtveřice Adélka Závodná, Verča Dejlová, Lukáš Metz a Matěj Rzeplinski předvedla výborný výkon, kdy vydrželi 38 min! Velký potlesk! Jednička se zase vrátila do dětských let a připomněla si pinkání s nafukovacími balónky. Myslím si, že třeba taková Terka Švábíková nebo Honza Janoštík si to budou ještě hodně dlouho pamatovat, ale vítězem se stal Michal Vašátko.
Den pátý
Tak a máme tady začátek nového dne. Úterní den jsme začali klasicky ranním výběhem. Dopoledne - posilování nohou. Jednička a část dvojky si zacvičila na GUN-eXech. Velice náročný trénink jako každý jiný, který si pro ně připravil trenér Roman. Trojka a zbytek dvojky si pod vedením pana Vašátka vyzkoušela atletický trénink - přeskakování překážek. Dopolední trénink byl ukončen soutěží holky proti klukům skupiny 1. O co šlo? Spojily se všechny GUN-eXy, a kdo bude nejsilnější a nejzdatnější a dokáže došplhat co nejdále. Nejlepší výkon z holek předvedla Marťa Unucková! Super Marťo! A z kluků, tedy chlapů...pan Petruška! Jak je to možné? No vyzkoušeli si to všichni, i tatínkové. Ti se přijeli podívat na své děti, jak skvěle pracují.
Odpoledne - klasický trénink na ruce. Dvojka si zacvičila s tyčemi a trojka s GUN-eXy, na jedničku zbyly pneumatiky. Pomocí týmové práce skupina číslo 1 zvedla až nad hlavu obě 70-ti kilové pneumatiky, takže bomba! Většina trojky v soutěži na výdrž ustála až 10 minut! Nejlepší však byla jenom jedna a to naše skvělá zdravotnice paní Vašátková, která si zacvičila s námi. Malinká skupinka šesti bojovníků si šla s Kačou Tomalovou do haly oživit, jak se ten badminton vlastně hraje.
Večer už pro nás byl odpočinkový, táborák s opékáním špekáčků nám se smůlou překazila bouřka, ale i tak jsme si to velmi užili!
Den šestý
A je to tady, velký olympijský den. Naši bojovníci dnes byli rozděleni do tří skupin pod kapitánské velení Michala Vašátka, Vojty Lapáčka a Terky Švábíkové. Dopoledne absolvovali tyto disciplíny: hod medicinbálem, hod granátem, běh přes překážky a 400 m sprint. Závěrečné běhy na 400 m byly asi nejzajímavější. Všichni běželi za svůj tým, fandili svému týmu, jak nejvíc to šlo. Týmové pokřiky se staly velmi příjemnou bojovnou vsuvkou.
Přečkali jsme odpolední klid a je tady odpoledne. Závěr naší olympiády. Nyní nás čekaly zbylé disciplíny: hod oštěpem (tedy násadou na smeták), skok z místa, trojskok z místa, běh na 60 m sprint a poslední, nejvíce náročný běh na 1650 m. A bylo po všem. Každý makal o sto šest, ale vítězem může být jen jeden. Páni trenéři nás nechávají napnuté zvědavostí až do zítřejšího dne. Večer jsme si už jen zaskákali přes švihadlo, pořádně zaposilovali břicho i záda a plni zvědavosti se vrátili na svůj pokoj a ulehli do svých postelí.
Den sedmý
Máme tady sedmý den soustředění. Dopoledne na nás čeká již známý trénink zaměřený na nohy a odpoledne obávaný závod Roman Race. Dopolední trénink až na jednu výjimku absolvovali všichni venku na fotbalovém hřišti. Tou výjimkou byla skupina číslo 3, kterou si vzala na starost Katka Tomalová. Badmintonový trénink v hale byl po včerejší olympiádě určitě příjemnou změnou pro všechny naše nejmladší. Skupina číslo 2 si pod vedením Romana zacvičila na gunexech a jednička si svoji dynamiku a výbušnost v nohách otestovala na překážkách. Nejdůležitější roli dostal za úkol Jirka Halfar - a to roli fotografa. Všichni pevně doufáme, že se Jiříkovi nějaké fotky povedly a budou použitelné.
JE TO TADY! Je tu odpoledne a před sebou máme všichni Roman Race. Co je to? Je to závod, který nezvládne každý. Něco okolo 4 km běhu s několika překážkami před námi. Všichni napumpovaní na co nejlepší výkon. Boty promočené skrz naskrz, jak to? No brodili jsme se řekou. Nohy bolavé, jak to? 5 koleček na fotbalovém hřišti a do toho nepříjemné zvedání pneumatik, klikování a přeskakování pneumatik, nebo běh s kladivem? Ale nám to nevadí, nejsme přece z cukru! Voda nebo běh nebyly jedinými nepříjemnými překážkami našeho běhu. Čekalo nás také šplhání po laně nebo plazení po zemi. Díky bohu, že je to za námi. Teď už je před námi jenom to nejlepší z celého dne - vyhodnocení všech našich soutěží. A jak to dopadlo?